Tipy k používání Mac OS X

Podobné články obvykle začínají slovy „zapomeňte vše, na co jste zvyklí z Windows“. Je nesmysl po uživatelích něco takového žádat, protože návyků získaných za mnoho let používání počítače se nijak snadno zbavit nejde.

Namísto toho se s vámi chci podělit o tipy a zkušenosti, které jsem získal za 2 měsíce používání Macbooku. Se spoustou věcí jsem bojoval, narážel na slepé uličky, propadal zoufalství. V poslední době mám ale pocit, že se situace obrací a začínám poznávat výhody Mac OS X oproti PC.

Pravidlo č. 1 - zapomeňte na semafor! Trojice barevných tlačítek v levém horním rohu okna každému připomene podobnou trojici z Windows, ale jejich funkce se liší. Zelené + většinou okno nemaximalizuje - namísto toho změní velikost okna na tu, o které si myslí, že je ideální. Mezi žlutým a červeným tlačítkem prakticky není rozdíl. Obě de facto skrývají okno, jen stisk žlutého provází animace.

Namísto snahy strefit se do malých tlačítek je daleko pohodlnější používat klávesové zkratky. Cmd+W je nejčastější zkratka, kterou v současnosti používám. Je to ekvivalent stisku červeného tlačítka. Aplikace se nevypne a dál běží na pozadí, pouze se zavře její aktuální okno. Kompletně se dá aplikace vypnout přes Cmd+Q, ale zjistil jsem, že to dělám naprosto minimálně, spíš v nouzových situacích. Proti Cmd+Q hovoří i to, že se nedá použít ve Finderu.

OS X smazává rozdíl mezi vypnutými a běžícími aplikacemi. Abych tuto myšlenku podpořil, vypnul jsem si v nastavení zobrazování modrých teček pod ikonami v Docku. (System Preferences - Dock - Show indicator lights for open applications) Jednak mě iritovalo, že modrá tečka u aplikace zůstávala i po stisknutí červeného tlačítka a druhak mi to připomínalo indikátor nových příspěvků na Twitteru (myslel jsem tedy, že je v aplikaci „něco nového“, na co bych se měl podívat). Netuším tedy, jaké aplikace mi tu zrovna běží a jako uživatele mě to ani nezajímá.

Na Macbooku se nedá nastavit, co se má stát po zavření víka. Pokud není připojený k externímu monitoru a zároveň k napájení, uspí se. Pokud chcete skončit s prací nebo se přesunout, nemusíte v nastavení lovit nějaký režim spánku, stačí ho zaklapnout. Probuzení po otevření je téměř okamžité.

Doporučuji si projít System Preferences - Trackpad. Je tam seznam všech gest, které lze na touchpadu provádět a případně si je pozapínat/povy­pínat. Touchpad se dá stisknout kdekoli, lze tedy používat stejný prst pro přesouvání kurzoru i kliknutí. Překvapuje mě, kolik lidí tuhle zásadní věc neví.

Trochu divoce na mě působilo ovládání Finderu. Enter přejmenovává soubor, otevírá se pomocí Cmd+O. Zásadní vlastností je ale náhled, který se vyvolává mezerníkem. Zvládá mnoho typů souborů a neotevírá se kvůli němu specializovaná aplikace, jeho zobrazení je tudíž velice rychlé. Dokonce dokáže zobrazit i .docx, což v základu neumí ani Windows. O PDF nemluvě. Možnosti Finderu rozšiřuje TotalFinder.

Aplikace, které nejsou z App Store, se instalují prostým přetáhnutím souboru .app z archivu do adresáře Applications ve Finderu.

Kapitolou sama pro sebe je klávesnice. Oproti PC je zde jedna modifikátorová klávesa navíc, Cmd. Tam, kde se na PC používá Ctrl, zde Cmd. Pro práci s textem tedy slouží Cmd+X, Cmd+C, Cmd+V. Ctrl zde slouží jen jako náhrada v případech, kdy Cmd nelze použít. Hledání se ve všech aplikacích vyvojá přes Cmd+F, ale pokud jsem v textovém editoru a chci použít Najít+Nahradit, nemohu použít Cmd+H, protože tu má rezervovanou systém pro minimalizaci okna. Musím tedy stisknout Ctrl+H. Pokud chci přecházet v nějaké aplikaci mezi taby, nemohu použít Cmd+Tab, protože to má opět rezervované systém pro zobrazení seznamu oken. Opět zde zafunguje Ctrl+Tab. Takto se dá odvodit většina zkratek.

OS X i autoři aplikací význam klávesových zkratek dodržují. Ve všech funguje Cmd+čárka pro přechod do nastavení. Pokud v aplikaci existuje více různých pohledů, dá se mezi nimi přecházet přes Cmd+1, Cmd+2, … Stisk funkčních kláves F1 - F12 ve výchozím stavu provede to, co je na nich nakreslené, tedy ztmavení/zesvětlení displeje a klávesnice, přehrávání hudby apod. Skutečný stisk F1 - F12 se dá provést s modifikační klávesou Fn. Ale ještě jsem to nepotřeboval. Pro obnovení stránky, což při vývoji webů potřebuji velice často, se dá ve všech prohlížečich použít Cmd+R namísto F5, na které jsem byl zvyklý na Windows.

Na klávesnici chybí Home, End a Page Up/Down. Nahrazuje ho Cmd v kombinaci s kurzorovými šipkami. Stejně tak chybí Delete pro dopředné mazání textu, funguje ovšem Cmd+Backspace.

Dokud jsem nepotřeboval na Macbooku něco naprogramovat, vyhovovala mi výchozí česká klávesnice. Speciální znaky jsou na ni umistěny ovšem tak netradičně, že jsem lámání prstů po dvou dnech vzdal. Existuje nástroj Ukulele, který umožňuje nadefinovat si pohodlně vlastní rozložení klávesnice. Další možnosti skýtá „KeyRemap4Macbook“, který např. umožňuje z klávesy Eject udělat klasický Delete. Ale pozor, Airy už Eject nemají.

Konečně se dostávám k aplikacím. Nejdůležitější je stále webový prohlížeč, i když nemá zdaleka takový význam jako na Windows. Smysl má uvažovat pouze o Google Chrome nebo Safari. Mozilla Firefox si s Macem příliš nesedí. Pro Chrome hovoří jeho svižnost a neustále se zvětšující podíl na trhu, ze Safari je zas cítit lepší provázanost se systémem.

Webový prohlížeč na Macu ustupuje do pozadí, protože pro většinu webových aplikací jsou zde k dispozici jejich desktopové varianty, které se se svými webovými protějšky umí synchronizovat. Nativní aplikace na Macu jsou velice příjemné a pohodlnější, než jejich webové protějšky. Je přirozené, aby aplikace, se kterou stále pracuji, měla zvláštní okno na ploše, než jen jeden titěrný tab ve webovém prohlížeči. Zastávám teorii, že webové aplikace slaví takový úspěch jen kvůli tomu, že na Windows není nikdo schopný vytvořit funkční a pěknou aplikaci.

Pro uživatele Gmailu doporučuji Sparrow, klient s příjemným minimalistickým rozhraním. Podporuje všechny hlavní funkce Gmailu - štítky, hvězdičky, vyhledávání. To probíhá nikoli procházením veškeré pošty na disku, ale dotazováním se na servery Googlu, jako kdybyste použili vyhledávací pole. Odezva je tedy okamžitá. Vzpomínám si, když jsem před lety dal něco vyhledávat v Outlooku, mohl jsem si jít uvařit kafe, kdybych ho tehdy pil.

Pro uživatele Google Readeru je Reeder (existuje i pro iPhone a iPad). Taktéž se synchronizuje s webovým rozhraním, umí házet články do Read It Later a podporuje Readability (očesání webové stránky o zbytečnosti okolo pro pohodlné čtení).

Samozřejmostí je oficiální Twitter for Mac, který taktéž jde ve šlépějích svých protějšků pro iPhone a iPad.

Kalendáře z Google Calendaru jsem si naházel do předinstalovaného iCalu.

Protože jsem si na Windows vypěstoval oprávněnou nenávist vůči iTunes, ohlížel jsem se po alternativním přehrávači hudby. Ve stručnosti - neexistuje. Jako útěchu můžu říct to, že iTunes jsou na Macu docela jiný software. Dobře to popisuje moje příhoda, kdy jsem k Macbooku poprvé připojil svůj iPhone k synchronizaci a čekal celosystémový několikavteřinový lag jako na Windows. Ale nic se nedělo. Kontroloval jsem tedy iPhone, jestli je zapnutý, kontroloval jsem, jestli jsem správně zapojil kabel. Vše bylo v pořádku a přesto se nic nedělo. Otevřel jsem iTunes a ten mi signalizoval právě dokončenou zálohu iPhonu :) Dá se s nimi tedy vyjít.

Pro instant messaging se hojně používá Adium, to mi ale příliš do oka nepadlo. Existuje ovšem málo známý multiplatformní messenger od Mozilly, který se jmenuje Instantbird. Hodně mi připomíná Mirandu, na kterou nedám dopustit.

Na poznámky používám Evernote, který snad není třeba představovat.

Pro evidenci úkolů jsem si nedávno začal pohrávat s Things, který do puntíku dodržuje metodiku GTD. Představuje ovšem nemalou investici. Já využil toho, že nyní probíhá betatesting synchronizace do cloudu, takže zatím používám vývojovou verzi. Pokud se osvědčí, koupím si je.

Pokud často pracujete s příkazovou řádkou, doporučuji iTerm. Oproti výchozímu terminálu přináší značná zlepšení použitelnosti.

Příští neděli mířím na Appleforum, je tedy dost možné, že po něm budu muset tento článek z půlky přepsat, nebo celý zahodit.