Ke tranceu jsme se všichni dostali přes nějakého toho Tiësta, Paul van Dyka či dokonce přes handz-upovky z rádia. Prostě komerční cestou. Co mi nejde do hlavy, proč se v posledních několika letech zatracují DJové, kteří se rozhodnout složit svůj set ze samých notoricky známých tracků. Já na akce chodím především s tím očekáváním, že tam uslyším např. svou aktuální TOP 3.
Copak se dá pořádně zapařit na neznámé uplifting tracky? Kde nevíte, kde začíná a končí breakdown? Kde si tu úžasnou melodii neužijete? Užít si ji můžete jen v případě, že daný track znáte a patří mezi vaše oblíbené.
Když chce DJ oživit publikum, hodí tam nějaký ten Traffic, Adagio, Anthem, Shivers či Life Less Ordinary. Dvojnásobně to platí o interpretech, kteří hrají své autorské skladby. Závidí snad česká trancová obec „superstar“ DJům úspěch? Jasně, že daná věc je vždy už značně ohraná z rádií, ale proč hned strkat prsty do krku a nezapařit si na ně s chutí? Copak Traffic, Adagio, Anthem, Shivers, Life Less Ordinary a samozřejmě kvantum dalších nejsou nářez? Vám se nelíbí?
Jasně, DJ musí umět postavit set na neznámých skladbách. Dobře to funguje u electro-houseu, jak nám ukazuje třeba Sander van Doorn, ale u čistokrevného tranceu s krásnými melodiemi a několikavrstevnatým budováním atmosféry to zkrátka nejde. Lidé prostě nevědí, kdy dát ruce nad hlavu, kdy vyskočit metr vysoko a kdy jen sklonit hlavu, nasadit vážný, ale spokojený výraz a nechat v pohybu své končetiny. A to je na tranceu to nejkrásnější – umět si ho užít!
RSS
