Hotovo. Ukončené středoškolské vzdělání, mé touhy se naplnily :o) Jak poslední hodiny mého středoškolského života probíhaly?
Tak především jsem se absolutně nevyspal. Mohly za to nervy. Během včerejšího odpoledne jsem byl v pohodě, radoval se za ostatní, že už to mají za sebou. Večer ale přišla závist. Přecijen, půlka třídy už měla hotovo (a úspěšně), tak na mě padla určitá zodpovědnost, abych jim neudělal ostudu.
Ráno jsem podle spolužáků, kteří maturovali se mnou, byl bledší, než čerstvě vymalované bílé školní stěny. Opravdu mi nebylo dobře. V 7:45 jsem si táhnul první otázku na češtině a literatuře. Příjemná místopředsedkyně mě symbolicka poplivala, byla hodná :) Moc jsem si přál č. 26 – kinematografii. Na žetonku sice 26 nebyla, ale byla tam jiná vysněná otázka – č.4 – renesance, humanismus a baroko ve světě. Hned se mi vybavují všichni ti Alighierové, Petrarcové, Boccacciové a Shakespearové. Usedám s klidem na potítko, hned mi je o hodně líp. Literatura rozhodně není můj oblíbený předmět, ale vytáhnul jsem si jednoduchou otázku. S trojkou ze slohu mi šlo jen o to, abych nemlčel a nepůsobil tak trapně. Uvedl jsem historické souvislosti renesance, zmínil humanismus (první přeřek – místo myšlenkového směru jsem řekl umělecký, ale opravil jsem se) a šel na jednotlivé autory. Některé detaily jsem se zmínil, v jiných jsem se spletl, ale jako naprostého feláka na literaturu mě výsledek „dobrý“ potěšil :)
Pak následovala matematika. Té jsem se bál nejvíc, nebyl jsem si v ní jistý. V žádném případě jsem nechtěl geometrii, ta je peklo. Přál jsem si něco hodně počítacího, logaritmy, komplexní čísla, cokoli. Sahám do pytlíku a vybírám si č. 18. Mnohoúhelníky. V pondělí z nich vyletěl jeden spolužák z druhé třídy. Promítá se mi celý život před očima. Usedám na potítko a prvních pár minut vůbec nevím co se zadáním. Lehce to naznačuju naší profesorce na běžné hodiny matematiky (hlavní zkoušející je můj profesor ze semináře), ta přibíhá a radí mi, jak zkonstruovat pětiúhelník vepsaný do kružnice. Půlí tam úsečku, používá kružítko, vůbec jsem z toho nebyl moudrý. Tak jsem se rozhodl obhájit si u tabule vlastní metodu – úsečka poloměru a její pootáčení o 72° ;o) Pak jsem tam měl příklad na výpočet obsahu šestiúhelníku, jediný údaj, co jsem znal, byl poloměr vepsané kružnice. Uvědomil jsem si, jak je šestiúhelník složený ze šesti pravidelných trojúhelníků a že ten poloměr kružnice bude vlastně výška toho trojúhelníku. Skládám pythagorovku, počítám obsah toho trojúhelníku a násobím šesti. To jsem měl. Pak jsem tam měl ještě odvodit vzorec pro součet úhlů v konvexním n-úhelníku. Vymýšlím nějaký postup, jak se dostat k výslednému 180*(n-2). Vyšlo mi 180n – 360, což je defacto to samé. Jdu k tabuli a popisuji svojí metodu konstrukce toho pětiúhelníku. Vidím, jak se profesorovi klepou ruce (je to nervák), vstává k tabuli a vysvětluje mi to. Rozhodně se mu moje metoda nelíbila. Ale to je jedno, zbytek přece mám hotový. Šestiúhelník jsem vypočítal v pohodě, na potítku jsem sice udělal jednu numerickou chybu při vytýkání, ale u tabule jsem se opravil. Odvození vzorce také v pořádku. Tak jsem známku tipoval na 2–3. O to větší bylo moje překvapení, když mi při vyhlašování výsledků předsedkyně komise řekla „dostatečný“. Nechápal jsem. Profesor mi pak řekl, že mu moje metoda konstrukce toho pětiúhelníku přišla dětská. No nic, geometrii jsem nechtěl, ale nepropadl jsem, úkol splněn.
Tak, nejhorší jsem měl za sebou. Na informatice jsem si vytáhnul multimédia a jako praktickou část jsem měl upravit prezentaci v Powerpointu podle zadání. Pohoda, okecávací otázka, hlavně o vysvětlování komprese atd. Powerpoint mě sice trochu zlobil, nemohl jsem najít nějaké efekty, ale nakonec se mi to podařilo. O multimédiích jsem začal s „povinnou výbavou“ tzv. multimediálního PC, pak jsem přešel k DA a AD převodům, vysvětlil ztrátovou a bezztrátovou kompresi, vyjmenoval nějaké formáty. Nepochopil jsem doplňující otázku pana „inženýra“ (zasvěcení opět vědí ;o)). Zeptal se na něco s internetovou telefonií a televizí, skutečně jsem nevěděl, co po mně chtěl. Tak jsem mu řekl něco o VoIP a nutnosti VoIP providera, nakonec chtěl slyšet set-top-box. No nic, prostě rejpal a nevěděl, co chce. Informatika „výborná“.
Před poslední angličtinou jsem měl půlhodinovou pauzu, konečně odpočinek. U maturity běháte z jednoho předmětu na druhý, téměř bez zastavení. Jak na běžícím pásu. Čtvrthodiny na potítku a u tabule ubíhají nezvykle rychle. Ani se nevzpamatujete a máte to za sebou.
Z angličtiny jsem chtěl nějakou faktografickou otázku, nejlépe nějakou zemi. Rozhodně jsem nechtěl nějaké „food and restaurants“ nebo „famous people“. Vytáhnul jsem si č. 3 a protože byl v tu dobu v místnosti zmatek, co to je za otázku, jsem se dozvěděl asi až za dvě minuty na potítku. Ale věděl jsem, že to bude něco, co jsem si přál, protože „kecací“ otázky mají vyšší čísla. Great Britain! Tak jsem si vypsal základní údaje, počet obyvatel, rozlohu, části, lokaci, vlajku, hymnu. Pak jsem si poznamenal ještě něco o historii a ještě jsem si poznamenal „IRA“ – popsat nepokoje v severním Irsku. Pozapomněl jsem na článek, během tří minut jsem ho tak nějak prolétl, byl o „indoor air pollution“ – zvláštní téma, ale hned mě napadla asociace s nějakým článkem, co popisoval škodlivost toneru z laserových tiskáren. Zmíním to :)
Máme skvělou profesorku na angličtinu. Opravdu nás naučila a i když nebyla náročná a chtěla po nás za celou angličtinu jen dva letopočty (1066 a 4^th July 1776), pamatoval jsem si daleko víc. Taky jsem toho využil u historie GB. Mluvilo se mi dobře, rychle to ubíhalo. Poté, co jsem dokončil historii, tak se mě zkoušející zeptaly na nějaká místa z Británie, zmínil jsem pár památek z Londýna a jezero Loch Ness. Pak jsme přešli ke článku – popsal jsem, o čem zhruba je a zmínil se o těch tonerech. Poté se mě přísedící zeptala, abych popsal ještě nějaký ekologický problém. Řekl jsem „greenhouse effect“ a s mojí profesorkou jsme se začali smát :) Moc dobře věděla, že jeho popsání znám nazpaměť, protože jsme ekologii probírali týden v kuse na klasické angličtině a hned poté jsme měli toto téma na semináři. Popsal jsem tedy skleníkový efekt (v duchu jsem si vybavil naučný film z Futuramy :o)) a zmínil globální oteplování. Profesorka, co seděla v komisi (přišla se na mě podívat) se zeptala, proč je globální oteplování vlastně problém. Věděl jsem, že už bude konec, tak jsem nechtěl vymýšlet něco kloudného…
LH: Global warming is a problem becaaause of… winter sports!?
P: Do you like any?
LH: Eh, no :D
Celá učebna vybouchla v smích a já věděl, že už je hotovo. Z angličtiny jsem si moc přál jedničku. Předsedkyně při vyhlašování: „výborný“. Spokojenost. Při gratulaci jsem řekl profesorce na Aj, že se mi to moc líbilo. Jí prý také :)
Maturita proběhla v celkově přátelské atmosféře. Rád to říkám, protože je to veliký strašák celého středoškolského studentstva. Všichni se na vás usmívají, někdy ani komise není kompletní (baví se na chodbě atd.), prostě příjemné. Nebýt nervů na matematice, klidně bych si to celé zopakoval.
Další životní etapa je za mnou. 10. června snad zvládnu přijímací zkoušky na ČVUT FEL, na kterou moc chci. Bye bye!
RSS
