Útvary a témata školních slohových kompozic jsou proslulá svou téměř absolutní nepoužitelností pro psaní normálních textů. Naopak v nich vynikají premiantky, které dokážou v jedné větě vypatlat svojí veškerou slovní zásobu (tím nechci říct, že je malá) a sloh mají za jedna, ale v novinách, ba ani v blogu by s tím nepochodily.
Dnes jsme v našem ústavu psali úvahu. Témata nebyla příliš racionálně uchopitelná, jako zadání posloužily citáty:
- Člověk může uniknout všemu, jenom ne sám sobě. (S. Zweig)
- Vůle je chtít, svoboda moci. (Voltaire)
- Nezlob se na růži, že má trny, raduj se, že tak trnitý keř kvete. (Arabské přísloví)
- Ó, šťastný smrtelník! Jemu nikdy nechyběl humor. (Cicero)
- Být mladým, to je být jedním z Nesmrtelných. (W. Hazlitt)
- Se lží se může projít světem, nikoli zpátky. (Sofokles)
- Hluboký pád vede často k výšinám. (Shakespeare)
Mnozí z nás měli problémy i s pochopení samotných citátů ;o) Ale to je vedlejší – problém je, že dané citáty se dají sice vysvětlit „česky“, ale psát na dané téma 2 A4ky, to opravdu jednoduché nebylo.
Jak jsem se s tím tedy popral já? Vybral jsem si citát o humoru, protože to byl jediný, o kterém jsem byl schopný se rozepsat. Zbylé bych opravdu maximálně vysvětlil dvěma větami.
Smích prodlužuje život. A nejen to. Má na nás spoustu dalších blahodárných účinků. Bez humoru by lidstvo zkrátka nemohlo existovat. Ano, jsou i jiné druhy zábavy, než si číst vtipy, vyprávět si s kamarády v hospodě úsměvné historky a posléze při cestě domů zažívat nové. Například sex. Ale je lepší si třikrát týdně užít, ač kvalitně, s partnerkou, nebo si jednou za měsíc (častěji už to tak zdravé není) vyrazit s kamarády do hospody a nad pintou lahodného zlatavého moku nebo klidně něčeho nealkoholického si povyprávět, co se v poslední době při studiu udělo a od srdce se zasmát?
Ale každý máme jiné priority. Někdo je workholik a nic jiného než práci nezná, obzory někoho jiného zase nemusí zasahovat dál než za tu hospodu a z koláčů sledovanosti lze vydedukovat, že pětina národa preferuje podprůměrné až trapné estrády na největší české televizi. A lidé v nelehké životní situaci na humor ani nemají náladu. Vždyť jedincům bez práce a s maximálně desetitisícovým, ne-li záporným zůstatkem na účtu a pozůstalým i několik měsíců po pohřbu rozhodně není do smíchu. Ale najdou se i tací, které nic nerozhodí.
Pro ně je humor a sarkasmus smyslem života. Mám štěstí, že i v mém okolí jich několik je. A to nepočítám pokusy o „srandu za každou cenu“. Ty obvykle končí nějakým trapasem, ale vždy přinejmenším výměnou úšklebků mezi těmi, kdo byli dané situaci přítomni. Lidé tohoto typu se nesnaží uspokojit svými narážkami sebe, ale vyniknout před okolím. Tyto pokusy jsou zbytečné. Avšak můj obdiv mají lidé, kteří záležitosti komentují s dávkou ironie a nemalou měrou inteligence. Sporný fakt je ten, že ve většině případů tím těší hlavně sami sebe a jako vedlejší efekt se kolem nich zpravidla shlukují obdivovatelé. Tito lidé mají předpoklady stát se lvy salónů, ale nezřídka zůstávají pouze u e-mailové komunikace. A pokud jste ve vašem okolí nikoho takového neobjevili, o hodně přicházíte. Vsadím se, že díky humoru svých přátel budu žít o něco déle.
Ale humor nemusí být nutně takový, aby ho pochopily masy. Užší skupiny lidí mají podobně jako slang i vtipy ze svého oboru. Např. hlášku „Jakou funkcí zkonvertuji měsíc Mar na číslo 3? Strlen()“ pochopí jen programátoři webových aplikací a budou se za břicho popadat, zatímco zbytek světa absolutně nepochopí, o čem je řeč. Taktéž mám rád skryté vtípky pro všímavé v kreslených seriálech. Tam se obvykle v popředí baví hlavní postavy nebo se děje něco důležitého pro hlavní příběh a v pozadí ve výloze či na projíždějícím autě se mihne nápis komentující stav společnosti či jen reprodukující nějaký známý bon-mot. Pro fanoušky filmů a seriálů jsou podobné odkazy a parodie velmi ceněným zbožím a existují celé databáze se seznamy tzv. „references“. Humor je prostě všude, jen je potřeba si ho tam najít. I moderátor zpráv se při oznamování neveselé události může přeřeknout a vynalézt tak nové šíleně znějící slovo, což divákům přese všechno vykouzlí úsměv na rtech.
Lidé se rádi smějí. Proč zrovna vtipy, humor a smích jsou to, co nám udělá radost? Polechtání bránice je nejjednodušeji přístupný způsob, jak navodit orgasmus, jak dosáhnout nirvány. Možná je uctívání některého z náboženství duchaplnější způsob, jak dosáhnout na vyšší sféry života, ale tibetské kláštery 6 miliard lidí nepoberou.
Uznávám, některé věty jsou nucené a pár informací bych zcela vypustil, ale v několika momentech mě múza líbala opravdu usilovně :o) Vyjádřete se v komentářích ;o)
RSS
