Tak jsem překonal i druhý semestr na ČVUT FEL STM – stejně úspěšně jako ten první – s plným ziskem kreditů :)
Atmosféra během druhého semestru už nebyla tak magická a uvolněná jako během prvního (v porovnání s ním mi totiž takový přišel :o)), přibylo předmětů a tudíž i semestrálek. Před koncem semestru jsem začal zjišťovat, že opravdu nebylo moudré ho celý proflákat, navzdory mému předsevzetí, kdy jsem chtěl zadané úkoly plnit ihned :o) Ale nakonec jsem to všechno nějak postíhal a zjistil, že žádné takové předsevzetí není třeba a včasné plnění úkolů je spíš na škodu :)
Naše parta se hned na začátku dost utužila, zvolili jsme si rozvrh tak, že jsme se sem tam společně potkávali a hlavně na přednáškách sedávali pospolu. Došlo i na několik mimoškolních srazů.
Začátkem dubna jsme byli rozdělováni do oborů, jejichž studiem strávíme následující dva roky. Na výběr byly Web a multimédia, Softwarové inženýrství, Manažerská informatika a Inteligentní systémy (srovnáno sestupně dle oblíbenosti). Mým jasným favoritem se stal Web a multimédia, právě díky slovu web. Ale když jsem si prošel studijní plány a zjistil, že je tam spousta grafiky, tak jsem od svého plánu upustil. Nemám grafické cítění a kreativitu, vrcholem mé tvorby je kopírování Deliho kulatých rohů a dalších nápadů :)
Nakonec jsem se rozhodl pro Softwarové inženýrství, protože mě hlavně v posledním půlroce učarovala tvorba software, OOP, návrhy aplikací apod. Přestože byl rozdělovací algoritmus zajisté magie (nebyl si jím jistý ani proděkan na informační schůzce), podařilo se mi na SI dostat. A vlastně většině lidí, co znám, tam, kam chtěli.
Průběh semestru „narušilo“ založení fakulty informačních technologií ČVUT. Shrnutí dění okolo toho je na samostatný článek, zde zmíním jen, že během semestru fakulta oznámila průzkum zájmu mezi studenty FEL o otevření druhého ročníku programu Informatika. Zájem byl veliký (i když si myslím, že spíše mezi těmi, kteří se na FELu nedostali na svůj vytoužený obor), ale v rámci udržení dobrých vztahů mezi jednotlivými fakultami se na tuto možnost zanevřelo.
Pustím se do popisu průběhu jednotlivých předmětů:Bezpečnost v elektrotechnice 1
Tento předmět jsem měl splněný jako první, v půlce semestru. Jednalo se o 2 přednášky (v půl osmé večer) a 4 cvičení (v půl osmé ráno). Už jen tohle by stačilo k dost přesvědčivému odrazení od předmětu. Ale ne! Těch několik pánů ze zrušené katedry mechaniky materiálů se rozhodlo nám tento povinný předmět (prerekvizita pro práci s elektrotechnikou, pro nás softwaráře očividná zbytečnost) ještě více znechutit.
Podmínky pro získání zápočtu z předmětu bylo úspěšné zapojení drátů na druhém cvičení a napsání testu na třetím. Náš cvičící neustále něco blekotal o zapojování obvodů TN-C a TN-C-S (tyto zkratky mě probouzely, na neustálé zmiňování portálu Novy jsem už alergický a to na televizi tolik nekoukám). Díky jednomu obrázku jsem náhodou pochopil, že budeme zapojovat prachobyčejné zásuvky (rozeznal jsem dvě dírky a kolík, ehm…). Při samotném zapojování do nás jeden z cvičících neustále ryl, že dráty mají vést kolmo, což s omezeným výběrem délek drátů smrtelník nemůže dokázat, že musíme používat ten a ten šroubovák (šroubky byly od našich předchůdců už řádně ožvýkané). Po mém řádném zapocení si nakonec druhý cvičící u mě odškrtl „splněno“ a dodal, že příště by více estetiky neškodilo. No, u mě pod stolem mám kabely od PC v nejlepším pořádku ;o)
Test byl díky STM Wiki jen formalitka, i když to několik z nás nezvládlo. Otázky se každý rok opakují, studium velkých skript opravdu není potřeba.
Právní aspekty podnikání
Velice příjemný předmět, konaly se pouze přednášky. Pan Šejnost na nich hýřil vtipem, přišlo mi, že vykládané látky je minimum, zato „kontrolních otázek“ a fotek pana Šejnosta v nejrůznějších životních situacích (Šejnost hraje na harmoniku, Šejnost jí buřta, Šejnost v obležení žen, Šejnost v <doplňte své oblibené pohoří>, Šejnost s autem převráceným na střeše atp.) bylo spousta. Všichni jsme tušili/věděli, že předmět je jen taková výplň a tak se nebylo čeho bát. Těm všem druhům společností, obchodnímu zákoníku a dalším záležitostem stačilo věnovat odpoledne vyplňování testů na stránkách přednášejícího. Ale nutno podotknout, že výsledný test má jiný formát – namísto jedné správné odpovědi je 0-N možných a ani jsem v něm moc povědomých otázek nenašel.
Organizace zkoušky byla ovšem opravdový FAIL (během semestru jsem si tohle slovo zamiloval, love it or hate it!). Studenti byly rozděleny do třech termínů v jeden den a v jedné místnosti, v praxi to dopadlo tak, že člověk přicházel a odcházel, kdy se mu zachtělo. Z počátku údajná detailní kontrola indexů se v pozdějších hodinách smrskla jen na zamávání modré knížky nad hlavou a zapsání správného RČ na zkouškovou písemku (moc se mi tam psát nechtělo). Zkoušková místnost byla narvaná, horká a zadýchaná. Nad regulérností by se také dalo polemizovat, opisovat se dalo jedna báseň, tedy samozřejmě až na oblast okolo mě, kdy jsem narazil na ne zrovna kamarádské a sdílné sousedy. Ale uhrál jsem to na C a tento předmět uzavřel s plnou spokojeností.
Technologie pro web a multimédia
Rautry, webovské stránky a kaskádní styly. Překroucení výslovnosti těchto a dalších pojmů jsme u přednášejícího museli skousnout nesčetněkrát. Ale jinak látku vysvětloval uspokojivě, místy ovšem jak pro děti. Na tento předmět jsem byl zvědavý, ze začátku se probíraly technologie, které mi jsou důvěrně známé – HTML a CSS, později jsme zavadili i o Javascript, XML a XSL. Bohužel právě v tomto předmětu se nejvíce projevilo, že na VŠ je vše takový rychlokurz. Kvalitního kodéra nejde ze studenta udělat za pár týdnů. Já se tomuto řemeslu věnuji několik let, ale teprve v posledních měsících mohu prohlásit, že jsem do něj prohlédnul natolik, že můžu svůj kód prohlásit za kvalitní. A neustále mám co objevovat.
Měl jsem příležitost vidět několik semestrálních prací – nakóděné několikastránkové statické weby, které musely splňovat kritéria jako validitu, přítomnost takových a makových tabulek, formuláře se všemi dostupnými prvky apod. Byla to hrůza, netřeba popisovat detailněji :)
Celý předmět mi přišel špatně koncipovaný – např. u našeho cvičícího jsme apelovali, abychom si namísto nepotřebných a zbytečných atributů tabulek headers, axis a scope, které mají zvyšovat přístupnost stránky ukazovali, jak se v praxi kódí design webu, jak se řeší ten a ten problém, např. vícesloupcový design nebo kulaté rohy. Neúspěšně, ale prý to příští rok vezme v potaz.
Kvůli tomu, že jsem všechny testy zvládl tak na půl (no odhadněte, jak se zachová IE 6 při použití neobvyklých selektorů a prapodivně aplikovaného !important – od toho tu jsou prohlížeče, aby nám ukázaly své chování!) a byl líný splnit nepovinné body v semestrální práci jsem nakonec skončil s C. Trochu mě to mrzí, ale už s tím nic nenadělám.
Angličtina 2
Nejvyšší úroveň angličtiny na FELu, získáním zápočtu se vám otevře cesta k ústní zkoušce a splnění tak studijního plánu, který její úspěšné složení vyžaduje.
Cvičení probíhala v příjemném duchu, během semestru si každý odprezentoval své vybrané téma (naše prezentace s Alčou o webových CMS dosáhla statusu legendárnosti :o)) Na domácích úkolech naše cvičící nelpěla, oba testy jsem napsal nad 80%, což znamenalo jen složení ústní části zkoušky, ta písemná mi byla prominuta.
U ústní zkoušky jsem si vylosoval téma „Fiber Optics“, úkolem bylo ho v mluveném projevu shrnout. Vypsal jsem si spoustu odrážek, mohli jsme použít i online slovník. O tématu jsem mluvil necelých 5 minut, dostal jsem pochvalu, A do indexu a spokojeně odešel :)
Tvorba elektronické dokumentace
Aneb další výplňový předmět, ovšem tentokrát dost časově náročný. Během semestru jsme měli vytvořit celkem 4 práce na dané téma a odprezentovat 2 z nich (ty tučně) – prezentaci, odborný článek, poster a dokumentaci k softwarovému projektu. Jako téma jsem si vybral protokol BitTorrent. Nebylo to tak fádní téma jako „řídící struktury v Javě“ nebo „rozdělení řadících algoritmů podle složitosti“.
Prezentace probíhaly tak, že po samotném projevu prezentujícího ho ostatní studenti ve webovém rozhraní ohodnotili, cvičící to okomentoval a získané body byly jakýmsi průměrem mezi tím.
TED se v průběhu ukázal jako velice otravný – když už potřetí slyšíte prezentaci na to samé téma, tak vás to logicky unudí. Předvádění posterů se pak neslo v podobném duchu, doporučená témata se navíc na převedení na poster ani příliš nehodila. Přednášky byly kapitolou samy pro sebe. Pan přednášející skákal z jednoho témata do druhého, z vysvětlování jak přednášet do raketových pohonů. Pokud právě on měl být ukázkovým příkladem projevu, tak tedy nevím. Předmět alespoň osvěžila přednáška jednoho z cvičících o LaTeXu.
Příprava jednotlivých prací mi sice zabrala dost hodin, ale jinak se nedá říct, že by byl předmět neprůchodný. Většina z naší paralelky dostala A, nanejvýš B. Já A :)
Objektové modelování
Do něj jsem vkládal veliké naděje. Doufal jsem, že nás naučí správně objektově modelovat – když jsem v minulém semestru s OOP začínal, tak mi všichni znalí tvrdili, že jsou mé návrhy dost špatně, že nereflektují vztahy v reálném světě. Během semestru jsem se dost zlepšil, ale myslím, že to nebylo díky OMO, ale díky mému studiu Nette, které je napsané dokonale :)
Přednášky bohužel neprobíhaly tak, jak jsem si představoval a zvlášť ty první – přednášející půlku času strávil odvšivováním kódu v NetBeans, protože se mu tam stále něco červenalo. Po několika přednáškách na realtimové psaní kódu zanevřel a dál vykládal už jen s pomocí slidů a tabule. Ale stále ne moc pochopitelnou a srozumitelnou formou, takže jsem na předmět víceméně zanevřel. Ale probralo se toho na nich hodně, od základů OOP až po všelijaké návrhové vzory.
Cvičení, která se konala jednou za 14 dní a na kterých nezanedbatelněkrát cvičící chyběl, také příliš přínosná nebyla. Katedra se navíc pro tento rok rozhodla propojit předmět s Programováním v jazyce Java, semestrálka byla společná a cvičení z něho bylo v opačných týdnech než z objektového modelování.
U zkoušky s prapodivným hodnocením (stačilo mít o jednu otázku více správně a najednou bych se vyhoupl o dva stupně výše a získal možnost jít k ústní části) jsem získal E. Ale jsem spokojený, protože nás byla většina :) Další termín byl dokonce ještě vražednější, spousta studentů dostala F.
Programování v jazyce Java
Pokračování algoritmizace z prvního semestru. Probrala se zde všechna zákoutí Javy a já přišel ke zjištění, že má opravdu třídy na všechno, stejně jako má PHP funkce na všechno :) Jsem zvědavý, jak bude v kontrastu oproti Javě vypadat C++, které je více o low-level programování.
Předmět opět zabila cvičení, která se jednou za 14 dní střídala s OMO a která kvůli cvičícímu několikrát odpadla. Špatně dopadlo i plánované psaní minitestů – systém syvykod údajně běží na stolním PC (na kterém sekretářka ještě zajisté hraje Solitaire/FreeCell), takže nezvládne nápor více jak 5 studentů najednou. Z minitestů sešlo, měl je nahradit jeden velký na konci semestru. Ani mě nenapadlo, že by cvičící v předposledním týdnu nepřišel s vytištěnými testy. Ale on vkročil do dveří a prohlásil: „Zkusíme syvykod?“ Málem jsme omdleli :o) Systém samozřejmě ihned spadnul a test jsme psali tak, že cvičící vždy na projektor promítnul otázku, my jsme si do e-mailu zapsali odpověď a když ji všichni měli hotovou, překlikl na novou otázku. Dopadlo to dle očekávání – všichni měli vysoký počet bodů :o) Ale abych nekřivdil našemu cvičícímu, v ostatních skupinách to probíhalo obdobně.
V tomto předmětu jsem udělal velikou chybu při výběru semestrální práce. Chtěl jsem něco rutinního, nemám matfyzácký mozek na vymýšlení fikaných algoritmů. Vybral jsem si školní evidenci – správu školních tříd, zaměstnanců, žáků, jejich známek, absencí atd. Jelikož měla semestrálka sama o sobě dost drsné požadavky (grafické rozhraní, unit testy s co největším code coverage) a já jsem si je ještě znásobil takto relativně velkým projektem, tak mi opravdu nateklo do bot. Naštěstí cvičící přijímal hotové semestrální práce ještě v polovině zkouškového, takže se žádná katastrofa nekonala. Nevím, jak jsem k tomu přišel, ani jsem nedělal nepovinné domácí úkoly v odevsysu (který mimochodem běží na stejném PC se syvykodem :o)), ale z Javy jsem dostal za A, bez zkoušky :)
Struktura a architektura počítačů
Mnou dost obávaný předmět, takový bratříček elektrotechniky z minulého semestru. Probírala se teorie, jak vlastně počítače fungují uvnitř a to až na úrovni „běhání“ jednotlivých bitů v obvodech. Ze začátku jsem se překvapivě chytil, probírala se booleova algebra, pravdivostní tabulky, zjistil jsem, co jsou to Karnaughovy mapy, realizovali jsme funkce pomocí hradel. U sekvenčních obvodů jsem se již trochu ztrácel, ale pak přišel Asembler, což je to nejvíc low-level programování, jaké si lze představit. Hodně jsme se u něj navztekali, já neustále nadával, že umím daný problém vyřešit v Javě, ale v Asembleru jsem bezradný :o)
Cvičení byla rozdělena na semináře („pracovalo“ se jen s tabulí) a laboratoře (plnili jsme u počítače zadané úlohy a dostávali za ně body, ve dvojicích nebo samostatně). Psali jsme dva semestrální testy, z prvního jsem dostal jen 5 bodů/15, ale naštěstí se na začátku zkouškového konal opravný termín, na kterém jsem si o pět bodů přilepšil.
U zkoušky jsem musel díky bodům ze semestru získat jen 9 bodů z 50, abych prošel. Nakonec jsem jich získal 29, odešel jsem s D (C mi uniklo o dva body). Šlo o zajímavou zkušenost, i když se ze mě žádný elektrotechnický guru nestal :)
Matematická logika
Pomyslný následník algebry, strašák všech. Ale fakt, že cvičení se konala jen 1× za 14 dnů dával tušit, že to s tou obtížností nebude tak horké. A opravdu nebylo. Zápočet se dával za docházku a ve zkouškovém testu bylo třeba splnit 2 úlohy ze 4, 50 bodů ze 100.
Předmět byl alespoň ze začátku dost propojený se Strukturou a architekturou počítačů, také se zde probíraly pravdivostní tabulky a Karnaughovy mapy. Poté se zabrousilo do predikátové logiky.
Přednášky byly nezajímavé, člověk se v těch pojmech a spoustě znamének ztrácel už od začátku. Nakonec jsem dokázal, že se na logiku stačilo učit jedno odpoledne a vysloužit si tak E za 56 bodů :) Tak z bakalářské matematiky na FELu mi zbývá už jen ta diskrétní, v příštím letním semestru. Obávané síto. No uvidíme, říkám si, že když jsem udělal algebru, udělám už všechno :)
Tak takový byl můj druhý semestr. Rozhodně náročnější než ten první, ale ve výsledku stále ještě v pohodě únosný. Co mě ale spíše zarazilo, že jsem se toho příliš nového nenaučil. Možná i mojí vinou.
Koukám, že jsem se dost rozepsal, což je u mě na blogu výjimka. Problém je v tom, že nemám příliš o čem psát, pro moje vyjádření mi úplně stačí Twitter. A nejsem v tom sám, v poslední době jsem tuto lenost/nechuť psát zaznamenal u více blogerů. Ale já bych přitom psal rád. O letních prázdninách se to pokusím napravit :)
RSS
