Ondřej Mirtes

Tak jsem překonal i druhý semestr na ČVUT FEL STM – stejně úspěšně jako ten první – s plným ziskem kreditů :)

Atmosféra během druhého semestru už nebyla tak magická a uvolněná jako během prvního (v porovnání s ním mi totiž takový přišel :o)), přibylo předmětů a tudíž i semestrálek. Před koncem semestru jsem začal zjišťovat, že opravdu nebylo moudré ho celý proflákat, navzdory mému předsevzetí, kdy jsem chtěl zadané úkoly plnit ihned :o) Ale nakonec jsem to všechno nějak postíhal a zjistil, že žádné takové předsevzetí není třeba a včasné plnění úkolů je spíš na škodu :)

Naše parta se hned na začátku dost utužila, zvolili jsme si rozvrh tak, že jsme se sem tam společně potkávali a hlavně na přednáškách sedávali pospolu. Došlo i na několik mimoškolních srazů.

Začátkem dubna jsme byli rozdělováni do oborů, jejichž studiem strávíme následující dva roky. Na výběr byly Web a multimédia, Softwarové inženýrství, Manažerská informatika a Inteligentní systémy (srovnáno sestupně dle oblíbenosti). Mým jasným favoritem se stal Web a multimédia, právě díky slovu web. Ale když jsem si prošel studijní plány a zjistil, že je tam spousta grafiky, tak jsem od svého plánu upustil. Nemám grafické cítění a kreativitu, vrcholem mé tvorby je kopírování Deliho kulatých rohů a dalších nápadů :)

Nakonec jsem se rozhodl pro Softwarové inženýrství, protože mě hlavně v posledním půlroce učarovala tvorba software, OOP, návrhy aplikací apod. Přestože byl rozdělovací algoritmus zajisté magie (nebyl si jím jistý ani proděkan na informační schůzce), podařilo se mi na SI dostat. A vlastně většině lidí, co znám, tam, kam chtěli.

Průběh semestru „narušilo“ založení fakulty informačních technologií ČVUT. Shrnutí dění okolo toho je na samostatný článek, zde zmíním jen, že během semestru fakulta oznámila průzkum zájmu mezi studenty FEL o otevření druhého ročníku programu Informatika. Zájem byl veliký (i když si myslím, že spíše mezi těmi, kteří se na FELu nedostali na svůj vytoužený obor), ale v rámci udržení dobrých vztahů mezi jednotlivými fakultami se na tuto možnost zanevřelo.

Pustím se do popisu průběhu jednotlivých předmětů:

Včera jsem se už také stal šťastným majitelem všech 30 kreditů z prvního semestru na FELu, programu Softwarové technologie a management (zkráceně STM) Co tomu předcházelo a jak se mi na škole líbí?

Prvotní obavy z nenavázání vztahů v kolektivu se nepotvrdily. Se spolužáky si díky společným zájmům máme co říct, všichni jsou fajn. Samozřejmě, že se vždy najde pár individuí, kteří, soudě podle vzhledu a EQ, utekli z Matfyzu anebo si naopak spletli vysokou školu se střední kopáčskou.

Co mě na FELu uchvátilo je skutečnost, že všichni cvičící/předná­šející mluví geekslangem a nikdo se nad tím ani nepozastaví. Díky tomu si připadám skutečně mezi svými a utvrzuje mě to v tom, že jsem si vybral velice dobře. Studium mě baví.

Překvapilo mě, že FEL, potažmo STM je celkem časově nenáročná škola, tedy aspoň v prvním semestru. Měli jsme 5 předmětů + Anglický jazyk + tělesnou výchovu. Povinná cvičení jsem měl nacpaná v prvních dvou dnech týdne, což znamenalo tam být v pondělí od čtvrt na deset do půl osmé a v úterý od jedenácti do dvou, ale ve zbytku týdne už následovaly jen nepovinné přednášky. Domácích úkolů bylo málo a příliš učení na semestrální písemky nebylo potřeba. Tedy alespoň pro mě a mé okolí. Chápu, že se určitě najdou i tací, co k programování nepřičichli a na střední škole limity, derivace a integrály neprobírali. Ti mají podmínky určitě těžší.

Teď už ale k jednotlivým předmětům.

Hotovo. Ukončené středoškolské vzdělání, mé touhy se naplnily :o) Jak poslední hodiny mého středoškolského života probíhaly?

Tak především jsem se absolutně nevyspal. Mohly za to nervy. Během včerejšího odpoledne jsem byl v pohodě, radoval se za ostatní, že už to mají za sebou. Večer ale přišla závist. Přecijen, půlka třídy už měla hotovo (a úspěšně), tak na mě padla určitá zodpovědnost, abych jim neudělal ostudu.

Ráno jsem podle spolužáků, kteří maturovali se mnou, byl bledší, než čerstvě vymalované bílé školní stěny. Opravdu mi nebylo dobře. V 7:45 jsem si táhnul první otázku na češtině a literatuře. Příjemná místopředsedkyně mě symbolicka poplivala, byla hodná :) Moc jsem si přál č. 26 – kinematografii. Na žetonku sice 26 nebyla, ale byla tam jiná vysněná otázka – č.4 – renesance, humanismus a baroko ve světě. Hned se mi vybavují všichni ti Alighierové, Petrarcové, Boccacciové a Shakespearové. Usedám s klidem na potítko, hned mi je o hodně líp. Literatura rozhodně není můj oblíbený předmět, ale vytáhnul jsem si jednoduchou otázku. S trojkou ze slohu mi šlo jen o to, abych nemlčel a nepůsobil tak trapně. Uvedl jsem historické souvislosti renesance, zmínil humanismus (první přeřek – místo myšlenkového směru jsem řekl umělecký, ale opravil jsem se) a šel na jednotlivé autory. Některé detaily jsem se zmínil, v jiných jsem se spletl, ale jako naprostého feláka na literaturu mě výsledek „dobrý“ potěšil :)

Je to tu. Za nějakých 16 hodin maturuji. Za 20 hodin budu vědět výsledky. Cítím se mizerně. Co když to neudělám? Byl bych za opravdového loosera. No uvidíme.

Na češtině a literatuře mě zachránila trojka z maturitní kompozice, tam teoreticky (ani prakticky) nemusím předvést vůbec nic. Matematika bude rozhodující – tam něco předvést musím. Dělá mi problém všechna geometrie, jinak jsem snad v pohodě. Očekávám, že obtížnost bude nastavena tak, abychom to udělali všichni a ne jen náš třídní Einstein (zasvěcení vědí). Po matematice si hluboce oddychnu – to nejhorší bude za mnou. Pak mám informatiku – pohoda. Poté už budu veselý, během půlhodinové pauzy před angličtinou už budu slavit (anebo truchlit, že jsem pokazil matematiku) a na angličtinu si dojdu jen tak poklábosit s profesorkami.

O známky mi nejde, maturita je pro mě datový typ boolean – true/false. Jen bych se styděl, kdybych z informatiky neměl 1 a z angličtiny si ji moc přeji. Ale když nevyjde, nic se neděje.

Ad název článku – myslím, že název finálního questu z datadisku Diabla II je pro poslední minuty středoškolského studenta příznačný :o)

Dnes je první den nového školního roku. To by se dalo po dvouměsíčních prázdninách jakžtakž překousnout. Jenomže ono nedá. Letos totiž maturuji.

Když jsem přesně před sedmi roky nastupoval na gymnázium, pomalu jsem ještě ani nevěděl, co to ta maturita je. Při přestupu na vyšší stupeň jsme si říkali „to je hrozný, už se to blíží“. A letos? Dneska se mi ve škole naskytl pohled na utrápené tváře v depresi. Jak při pohledu na spolužáky, tak i do zrcadla.

Jak tyto pesimistické stavy překonám? Inu, udělali to (skoro) všichni, já musím také. Snad to s tou domácí přípravou nebude muset být, aspoň první pololetí, tak horké, maturitní otázky se naštěstí budou probírat ve škole na hodinách. Stejně to bude ale zvláštní rok…

Útvary a témata školních slohových kompozic jsou proslulá svou téměř absolutní nepoužitelností pro psaní normálních textů. Naopak v nich vynikají premiantky, které dokážou v jedné větě vypatlat svojí veškerou slovní zásobu (tím nechci říct, že je malá) a sloh mají za jedna, ale v novinách, ba ani v blogu by s tím nepochodily.

Dnes jsme v našem ústavu psali úvahu. Témata nebyla příliš racionálně uchopitelná, jako zadání posloužily citáty:

• Člověk může uniknout všemu, jenom ne sám sobě. (S. Zweig)
• Vůle je chtít, svoboda moci. (Voltaire)
• Nezlob se na růži, že má trny, raduj se, že tak trnitý keř kvete. (Arabské přísloví)
• Ó, šťastný smrtelník! Jemu nikdy nechyběl humor. (Cicero)
• Být mladým, to je být jedním z Nesmrtelných. (W. Hazlitt)
• Se lží se může projít světem, nikoli zpátky. (Sofokles)
• Hluboký pád vede často k výšinám. (Shakespeare)

Mnozí z nás měli problémy i s pochopení samotných citátů ;o) Ale to je vedlejší – problém je, že dané citáty se dají sice vysvětlit „česky“, ale psát na dané téma 2 A4ky, to opravdu jednoduché nebylo.

Jak jsem se s tím tedy popral já? Vybral jsem si citát o humoru, protože to byl jediný, o kterém jsem byl schopný se rozepsat. Zbylé bych opravdu maximálně vysvětlil dvěma větami.

V uplynulém týdnu se na naší škole uskutečnil 1. projektový týden. Všechny ročníky dostaly seznam témat, ze kterých si formou preferenčních hlasů každý vybíral, do kterého projektu se zapojí. Poté jsme byli do jednotlivých skupin rozděleni. Já si zvolil zakládání fiktivní firmy – akciové společnosti a rozhodně jsem nelitoval.

Co všechno jsme za dva dny stihli udělat, bylo obdivuhodné. Všechno to papírování, návrh loga, akcií, vizitek a následný tisk, příprava prezentace („tiskové konference“) naší firmy, letáky, atd. Byli jsme ve skutečném časovém presu, ale vše jsme stihli na minutu přesně. Spolužáci a profesoři obdivovali detaily v naší práci, na všem jsme si dali záležet. Okolkované a orazítkované dokumenty, barevné vizitky na tvrdém papíře, které vypadaly jak od profesionálů (ještě aby ne, Corel ovládám), neméně povedené akcie a také profesionálně podaná prezentace všeho našeho snažení.

Používáte Nette Framework?

• 1. The Doppler Effect – Beauty Hides In The Deep (The Blizzard Remix)
• 2. Nifra – Complicated Life
• 3. Will Holland – Tears In The Rain
• 4. Myon & Shane 54 ft. Carrie Skipper – Vampire
• 5. Rank1 – L.E.D. There Be Light

• 01d C – Systems – Supersystem 009 on AH.FM 08–08–2010 [REPLAY]
• 01d Next on Air: Coll & Tolland – VERTIGO 001 on AH.FM
• 01d C – Systems – Supersystem 009 on AH.FM 08–08–2010 [REPLAY]
• 01d paul pearson – Digital Society Sessions 021 on AH.FM 19–08–2010 [REPLAY]
• 01d paul pearson – Digital Society Sessions 021 on AH.FM 19–08–2010 [REPLAY]