Už jednou jsem si postěžoval na aktivity, které zabíjejí čas. Nedávno se ale českým Internetem prohnalo nové slovo popisující lenost (nejen) studentů. A mně se zalíbilo právě díky tomu, že nás – 40% studentské populace – neoznačuje za lenochy, ale za psychicky nemocné. Ona je to totiž pravda.
Vidím to sám na sobě. Střídají se u mě pracovní a lenošící období. V prvním případě jsem schopný nasadit rychlé pracovní tempo, psát spousty řádků kódu od rána do večera a tímto způsobem sólově dokončit až tři weby za týden. Když mám druhé období a je přede mnou práce, tak si vždy uvědomím, kolikrát bych musel kliknout, abych se vůbec dostal do pracovního „módu“ – otevřít Total Commander, v něm se doklikat do složky s projektem, otevřít několik PHP skriptů, CSS styly, ve Firefoxu phpMyAdmin a tab s vlastním webem, případně ještě Photoshop s designem v PSD… anebo kliknout na ikonku nějaké hry, doklikat se do složky s kompletní sezónou nějakého seriálu, zkontrolovat Facebook a diskuse pod články na mých oblíbených serverech – a už to jede, už prokrastinuju.
Kdyby někdo našel recept, jak prokrastinaci co nejvíce potlačit, byl bych mu nesmírně vděčný. Ona je sice příjemná, ale při ní jaksi potřeby klientů neuspokojím a peníze mi žádné nepřibydou.
Ale přemýšlel jsem co s ní. A v posledních několika dnech se mi osvědčilo překonat vidinu té kopy práce a chtě nechtě se do ní pustit. Když jsem se přenesl přes to počáteční naklikání všech potřebných souborů a aplikací a pár minut s nimi dělal, chuť na práci začala přicházet obvykle tak nějak sama a už se mi od ní nechtělo. Ten začátek je důležitý.
Uvidím, jak se mi bude dařit, plánů v oblasti webdesignu několik mám, tak je už nesmím odsouvat. Od maturity jsem měl totiž hodně dlouhou dobu temna, kdy se pracovní zápal nedostavoval prakticky vůbec a tak jsem udělal jen pár drobností.
RSS
