Školení Profesionální grafika nejen pro web

Mé jediné profesionální setkání s tvorbou grafiky se odehrálo v Draw Something. Ale i přesto jsem jsem se přihlásil na školení Antonína Pospíšila pod hlavičkou Medio Akademie, v rámci které také školím. Rád si rozšiřuju obzory a nechávám se překvapit, kam mě profesionální dráha díky tomu zavede.

Jak se Tonda s rolí lektora vypořádal?

Během celého dne zabrousil snad do každého tématu, které se tvorby webové grafiky na zakázku týká. Od komunikace s klientem a ujasnění zadání (jak zajistit oboustrannou spokojenost), přes psychologii barev, přístupnost, UX, technická specifika tvorby webů jako optimalizace exportovaných obrázků a výběr vhodného formátu pro konkrétní situace, až po praktické tipy pro efektivní práci ve Photoshopu a spolupráci s kodérem. Tonda také zmínil responsive webdesign a podotknul, že pokud dnes stačí připravovat design v jediném (desktopovém) layoutu, tak v blízké budoucnosti to kvůli rostoucímu podílu mobilních zařízení už rozhodně stačit nebude.

Celé školení bylo proloženo odkazy na spoustu dalších webových a knižních materiálů ke studiu. Ten, kdo se neustále nevzdělává a nesnaží se zlepšit, není pro svého klienta dobrou volbou. A to platí v každém oboru.

Tonda je velice pohotový lektor a kromě připravených odkazů dokázal každý zodpovězený dotaz podložit vyhledáním relevantního článku či nástroje. Část školení věnoval i tématu webových fontů.

Školení mi pomohlo ujasnit si, že grafický design není nahodilý, ale dost exaktní proces. Pro jedno konkrétní zadání rozhodně neexistuje nekonečně mnoho řešení, ale spíše několik, drobnostmi se lišících variant. Mohu ho doporučit každému začínajícímu grafikovi, ale i lidem, kteří přestupují z podobného, ale i tak vzdáleného oboru. Na tomto termínu většina lidí pocházela z DTP.

Bohužel nedisponuju ani špetkou umělecké kreativity, ale včerejšek mě navnadil konečně se začíst do knihy Design for Hackers, kterou jsem si už před časem pořídil.

Nový web

Design webu si za svůj životní cyklus projde u svých majitelů těmito fázemi:

1. Nadšení
2. Vystřízlivění
3. Nenávist

Já se u svého (dnes již starého) webu dostal do fáze 3 ve chvíli, kdy jsem se na Webexpu 2009 od Honzy Korbela dozvěděl, že ohraničené boxíky jsou out. Tedy už hodně dávno. Dorazilo mě, když jsem se začal zajímat o použitelnost (to brzo!) a minimalismus a zjistil, že většina featur, které jsem na něj dal, je vlastně úplně zbytečná. Vyhodil jsem je všechny.

Pro představu, co můj starý web všechno uměl:

• Stahovat a v pravém sloupci zobrazovat nejnovější nascrobblované písničky na last.fm (!!!)
• Stahovat a zobrazovat mé nejnovější tweety
• Kontaktní formulář
• Anketu, kterou jsem neobměnil ani jednou a ve které měla první možnost nejvíc hlasů jen proto, že se odesílaly GETem a hlasoval tak pro ni každý bot, který na stránky přišel
• Kategorie článků, přičemž pro téměř každý nově vydaný článek jsem musel zakládat novou
• Rozdělení článku na perex a text, takže uživatel ho musel na seznamu článků rozkliknout; stejně tak v RSS
• Komentáře

Při návrhu nového webu jsem se inspiroval mými oblíbenými blogy (najdete je v O mně v sekci Odebírám). Všechny dodržují formát dvou typů příspěvků – externí odkazy a plnohodnotné články. Konzumace tohoto formátu mě baví a říkám si, že by pro mě mohl být dlouhodobě udržitelný. Chci si tu z toho udělat takový vlastní Twitlonger.

Komentáře jsem zrušil, protože mě štvaly. Pokud už v nich vznikl zárodek zajímavé diskuse, tak velmi brzy vyhnila, protože kdo si taky vzpomene obcházet všechny weby, kde v poslední době něco okomentoval…

Reakce se vždy dají napsat na Twitter a pokud někdo odpoví formou článku, rád na něj odkážu.

Jsem zvědavý, kdy se do fáze 3 přehoupne Ondřej Hrabal a jestli se mu nový design zalíbí tak, jako ten starý. Budu jedině rád!