Instacast je můj oblíbený klient pro poslech podcastů na iOS. Verze 3, která vyšla v prosinci, přinesla spolehlivou synchronizaci nepřehraných epizod a aktuální pozice při poslechu.
Jelikož zatím nebyla k dispozici verze pro Mac, byl jsem doma odkázaný k poslechu podcastů z iPhonu položeného na stole. (A nebyl jsem v tom sám.)
Betaverze pro Mac již měsíc testuji a používám k plné spokojenosti. Dnes vyšla první veřejná beta, stahujte.
Andreas Bonini rozebírá, jak by měla vypadat ideální URL:
We are all familiar with URLs: the string uniquely identifying the requested document. However, we don’t always consider they are more than that: URLs are user facing and should be considered important UI elements.
S Vaškem Purchartem, mým kolegou a autorem oblíbeného článku Architektura aplikací nad Doctrine 2, jsme připravili nové školení, na kterém vás naučíme efektivně pracovat s tímto frameworkem.
Doctrine 2, jejíž tvůrci vycházejí ze standardu JPA ze světa Javy, vám umožní pracovat v aplikaci s daty uloženými v databázi jako s plnohodnotnými objekty. Díky tomu se vám bude snadněji udržovat jejich konzistence a při dodržení best practices, se kterými vás seznámíme, klesne chybovost vašeho kódu a bude snadněji testovatelný.
Pokud nejste spokojení s tím, jak ve vašich aplikacích pracujete s databází, určitě přijďte. První termín je již 26. dubna.
Nejsem cílovka, ale tahle produktová stránka je udělaná výborně. Proscrollujte si jí.
Kyle Baxter o uvedení prvního iPhonu:
They could have presented it as a technological marvel, a device that combines a high-resolution multitouch screen, fast mobile processor, cell and WiFi radios, and proximity, ambient light and accelerometer sensors into a handheld device with desktop-breed software and surprisingly-good battery life, a PC in your pocket. But they didn’t; rather, they presented it in terms of what it did for users and what they would find useful about it.
Nedávno jsem si uvědomil, že na mobilních zařízeních trávím více času, než u počítače. Díky přenositelnosti a výdrži baterie je to pro mě lepší volba navzdory zjednodušenému operačnímu systému a dotykové klávesnici.
Novou verzi iOS tak očekávám s větším zájmem, než Mac OS X. Současná šestá verze oproti svému předchůdci nepřinesla moc nového, předpokládám tedy, že Apple už druhým rokem pracuje na zásadnějším updatu.
V posledních dnech vyšlo několik ne zrovna pochvalných článků o iCloudu. Pod tuto značku patří více různých služeb – e-mailová schránka, kalendář a úložiště kontaktů, ale především API pro aplikace třetích stran. Právě s ním jsou největší problémy a vývojáři se uchylují k jiným službám (např. Simperium) nebo k vlastní infrastruktuře (např. Things nebo Instacast).
Pokud byste se dnes rozhodli použít pro svoji aplikaci iCloud, musíte si vybrat jedno ze tří úložišť pro svá data. Jednoduché key-value, kam lze uložit maximálně 1000 hodnot, souborové a databázové (CoreData). Nejvíce problémů je s CoreData, které je ale zároveň nejlákavější. Slibuje totiž synchronizaci vzájemně provázaných datových struktur, což je velká výzva samo o sobě. Kromě principiálních problémů s tímto složitým úkolem ale API někdy nefunguje ani na té nejzákladnější úrovni a vývojáři se těžko mohou dopídit, v čem je chyba.
Apple tohle musí vyřešit. Ať už tím, že opraví stávající implementaci CoreData, nebo že vytvoří čtvrté API s podobnou funkcionalitou, ale s úmyslem cloudové synchronizace už od začátku. CoreData totiž měli vývojáři k dispozici už před iCloudem jako běžné databázové úložiště a tato funkcionalita do něj byla jen doplněná.
Pokud odhlédneme od toho, že synchronizace dat prostě nefunguje, iCloud čelí dalším problémům. Souborový systém na iOS z pohledu uživatele tvoří aplikační kontejnery. Každá nainstalovaná aplikace má tak k dispozici svůj adresář a mimo něj číst nemůže. Stejně funguje i dokumentové úložiště iCloudu. Pokud uložím prezentaci v Keynote do iCloudu, na iPadu ji otevřu zase v Keynote. Pokud si ale soubor uložím v aplikaci, která na druhém zařízení nemá protějšek od stejného vývojáře, ten soubor prostě nenajdu. PDF si přes iCloud nepošlu, protože ho na Macu můžu uložit jedině v aplikaci Preview a ta na iOS neexistuje. Musím se uchýlit k Dropboxu nebo e-mailu. Tohle taky není jednoduchý oříšek k vyřešení, protože Apple se úmyslu postavit zeď mezi uživatele a filesystém nevzdá.
K datům v iCloudu lze přistupovat pouze v nativních aplikacích pro iOS a Mac OS X. Pokud vývojář chce udělat třeba i variantu pro web nebo pro Windows, musí si také vyvinout vlastní synchronizaci. To, že Apple podporuje pouze svojí platformu, se dá pochopit, ale aplikuje tu dvojí metr – k e-mailu, kalendáři a kontaktům se dostanete i ve webovém prohlížeči na icloud.com.
Pokud má aplikace podporovat spolupráci více uživatelů, musí také mít vlastní server. iCloud slouží jen jako úložiště dat jednoho uživatele. V současnosti podporuje jen omezené případy užití a jakmile chce aplikace dělat něco sofistikovanějšího, nemůže k tomu iCloud využít.
Apple musí tyto technologické a principiální nedostatky vyřešit. Protože jinak hrozí, že ho ostatní předeženou i v tom, v čem zatím vede a žádná konkurenční výhoda mu nezbyde.
S podobou filesystému a aplikačními kontejnery souvisí i podoba meziaplikační komunikace. Ta je na iOS velmi omezená.
Aplikace se mohou zaregistrovat pro otevírání určitých typů souborů. PDF, které načtu v Safari, tak mohu otevřít v iBooks nebo v Dropboxu. V tu chvíli se tento soubor nakopíruje do kontejneru iBooks. Změny, které v souborech provádím, se tedy neprojevují do jeho dalších instancí v jiných aplikacích.
Další možnost výměny dat jsou tzv. URL schemes. Každá aplikace si do systému může zaregistrovat svůj protokol (např. googlechrome://) a ostatní aplikace ji přes něj mohou mohou spouštět. Podmínkou tedy je, aby vývojáři věděli o ostatních konkrétních aplikacích a jejich podporu implementovali.
Mimochodem to znamená, že každá aplikace si musí sama implementovat posílání odkazů do „read it later“ služeb a pokud pominu integrovaný Twitter a Facebook v iOS 6, tak i podporu pro sdílení na sociální sítě.
Naštěstí se v tomto ohledu blýská na lepší časy. Ole Begemann při šťourání do vnitřností systému objevil mechanismus tzv. remote view controllers, který Apple začal využívat např. pro okno odesílání e-mailu. Aplikace Mail tímto způsobem nabízí použít část sebe uvnitř jiné aplikace a po splnění úkolu opět odejít na pozadí. V budoucnu by se právě tohle mohlo stát základem důmyslnějšího sdílení dat mezi aplikacemi, které uživatelé ostatních operačních systémů znají jako intents (Android) nebo contracts (Windows Phone).
Po vyhození Scotta Forstalla na konci října došlo k rošádě na nejvyšších pozicích firmy. Jony Ive převzal softwarový design a všichni si od toho slibují novou podobu uživatelského rozhraní iOS. Konec kožených kalendářů a linkovaných poznámkových bloků!
Těžko říct, kolik razantních změn se za těch pár měsíců dá stihnout a vzhlížel bych pro jistotu až k iOS 8, ale první vlaštovka už dorazila. Na konci března dorazil update aplikace Podcasts, který odstranil efektní, ale naprosto zbytečnou pohyblivou magnetickou pásku.
Čeho se v iOS 7 skutečně dočkáme a jak bude vypadat se dozvíme nejspíše v červnu na tradiční konferenci WWDC 2013.
Nový výborný blog, doporučuju všechny čtyři dosavadní články.
Jednou jsem do přílohy omylem vložil prázdný excel. Přišlo poděkování za report a nic. Týden poté jsem si to otevřel a chtěl přepsat data a uvědomil jsem si to. No a zkusil jsem to znovu. Zase poděkování. Můj nástupce to dělá dodnes.
Marco Arment a John Siracusa po ukončení svých pořadů v prosinci nevydrželi bez podcastování dlouho. Hned v druhé polovině ledna začali s novou show Neutral o automobilech a jelikož si uvědomili, že po pořadu se ještě hodinu baví o technice, udělali z toho podcast také.
Mám za sebou jednu epizodu a musím říct, že poslouchat tyhle dva ve společném éteru je radost sama.
Fascinují mě tyto pohledy do zákulisí tvůrčích procesů.
Tento prototyp vypadá spíše jako iPad, který drží pohromadě jen díky lepící pásce a má na sobě více portů než můj domácí desktop.
Jak zaplnit uživatelův disk pomocí HTML5.
Next Up: Do Javy se chystá oficiální exploit API.
22. a 23. února jsem se v Londýně zúčastnil této konference. Navzdory názvu se spousta přednášek dotýkala PHP jen okrajově a to bylo jen dobře. Jednalo se již o osmý ročník akce a je na ní znát, že si organizátoři berou zpětnou vazbu k srdci. Vše probíhalo bezproblémově, v krásné lokalitě, Wi-Fi běhala rychleji, než moje domácí připojení, mezi jednotlivými bloky bylo dostatek času na přesun a o obědové pauze jsme měli k dispozici spoustu teplého jídla. Některé české akce by se mohly inspirovat.
Většina přednášek byla pokročilého charakteru a týkala se zajímavých technologií. Nemusel jsem tedy postopadesáté poslouchat, že mám srozumitelně pojmenovávat proměnné a jak napíšu svůj první unit test.
Jelikož jsem našel shrnutí většiny přednášek, na kterých jsem byl, nebudu se tu opakovat. A jsem si téměř jistý, že za rok pojedu do Londýna zas.